ODSTUPNÉ
Odstupné je definováno v zákoníku práce (§ 67), náleží zaměstnanci, jestliže k rozvázání pracovního poměru dochází výpovědí danou zaměstnavatelem. Při splnění uvedených podmínek náleží odstupné i v případě, že je pracovní poměr ukončen dohodou.
Zaměstnanci, který obdrží výpověď od zaměstnavatele z výše uvedených důvodů nebo je pracovní poměr ukončen dohodou ze stejných důvodů, náleží odstupné, které je odstupňováno.
Nejméně odstupné činí jednonásobek průměrného výdělku, pokud pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než jeden rok
Nejméně odstupné činí dvojnásobek průměrného výdělku, pokud pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň jeden rok a méně než dva roky.
Nejméně trojnásobek průměrného výdělku, když pracovní poměr trval u zaměstnavatele alespoň dva roky.
Nejméně součtu trojnásobku průměrného výdělku a částek uvedených v předchozích bodech, jestliže dochází k rozvázání pracovního poměru v době, kdy se na zaměstnance vztahuje v kontu pracovní doby postup podle § 86 odstavce 4.
Jestliže je pracovní poměr ukončen z důvodu nemožnosti výkonu práce ze zdravotních důvodů na základě lékařského posudku, potom náleží odstupné ve výši dvanácti násobku průměrného výdělku.
Odstupné je zaměstnavatelem zaměstnanci vyplaceno po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu. Samozřejmě se lze dohodnout i na jiném termínu. Z odstupného se neodvádí povinné odvody, pouze daň z příjmu fyzických osob. Protože se z odstupného neplatí důchodové pojištění, tak se tato částka nezohledňuje při výpočtu důchodu. Výši důchodu ovlivňují pouze příjmy, ze kterých bylo odvedeno důchodové pojištění.