Sociální pojištění u migrujících osob v EU
Evropské občanství znamená také práva v oblasti sociálního zabezpečení. Pro lidi migrující za prací po Evropě je důležité, ve kterém státě budou pojištěni ve smyslu právních předpisů o sociálním pojištění.
Účast na sociálním pojištění (důchodovém a nemocenském) se řídí právními předpisy státu, na jehož území osoba fakticky pracuje nebo vykonává samostatnou výdělečnou činnost. Pokud člověk současně pracuje či podniká na území dvou nebo více států, je třeba určit příslušnost k právním předpisům sociálního zabezpečení pouze jednoho členského státu. Na zaměstnance vyslané zaměstnavatelem za prací na území jiného členského státu na dobu maximálně 24 měsíců se při splnění určitých podmínek vztahují právní předpisy vysílajícího státu. V ČR posuzují příslušnost k právním předpisům sociálního zabezpečení místně příslušné okresní správy sociálního zabezpečení (OSSZ) a ústředí České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ).
Pokud osoba pracovala v několika členských státech EU a byla v nich účastna systému důchodového pojištění, může jí v každém z těchto států vzniknout nárok na důchod. Musejí být ovšem splněny podmínky stanovené národními právními předpisy. V zásadě platí, že pokud doba pojištění, kterou osoba získá v daném státě, není dost dlouhá pro vznik nároku na důchod, budou vzaty v úvahu všechny doby pojištění získané i v ostatních členských státech EU. Věk odchodu do důchodu je v jednotlivých členských státech rozdílný podle národních právních úprav. V praxi pak může nastat situace, že z některého státu bude důchod vyplácen dříve a z jiného až o několik let později. K uplatnění nároku na důchod z více členských států však stačí podat žádost pouze v jednom z nich, obvykle ve státě bydliště.